Requiem pro anděla - Díl 3. Zachránce

18. října 2010 v 13:28 | Rampa Tau |  Próza
Tak je tu další díl pro nedočkavce :-) Neměl jsem teď moc času na psaní. Njn, škola, práce a tak. Vkládám tento příspěvek narychlo, takže jsem nestihnul revizi, pokud najdete nějaké chyby(určitě jich bude dost), tak mi to napište do komentu a já to pak opravím. Děkuji.




Široké chodníky městského parku se leskly jako zrcadla. Nedávný večerní déšť byl ještě stále cítit ve vzduchu a sem tam se s tichým zazvoněním roztříštila zapomenutá kapka o černý asfalt. Nicméně těžké mraky ještě stále halily oblohu a nedovolovaly proniknout měsíční záři, aby alespoň trochu osvětlila temná zákoutí mezi stromy, lavičkami a keři. Dokonce ani pouliční lampy jakoby nevěděly, jestli mají svítit nebo ne, tak jen smutně problikávaly jako v posledním výdechu. Bětka se snažila nevnímat své okolí a vesele se vykračovala tou pouští temnoty. Nové dojmy, informace a alkohol vytěsňovaly tísnivé pocity z hlavy a vše se zdálo být mnohem krásnější, světlejší, veselejší...
Mráz se jí otřel o záda jako vyplašený had a škodolibě jí polechtal v zátylku, až Bětka nadskočila. Náhle se jí sevřel žaludek a zatočila hlava, připadala si jako na kolotoči. Podlehla náhlému návalu strachu a paniky a rychle se ohlédla, v slabém záblesku lampy však nikoho nespatřila, přesto se nemohla zbavit dojmu, že není sama. V uších jí hučela krev, zběsilý tlukot srdce jakoby přicházel odněkud jinud. Zatřásla hlavou, snad chtěla ze sebe setřást ten špatný pocit a vydala se zase na svou pouť domů, tentokrát však bez úsměvu. Strach ustupoval, ale nepříjemné mrazení stále zůstávalo na zádech jako přisáté klíště.
Otření gumové podrážky o chodník se rozlehlo pustým parkem jako kýchnutí kostelem. Bětka se prudce otočila za zvukem. Oči se jí rozšířily hrůzou, když spatřila shrbenou siluetu na horizontu svého světa. Hrbáč vypadal jako bytost z jiného světa, přízračně se nesl ze strany na stranu a přibližoval se. Lampa opět zablikala, jakoby chtěla Bětce pomoci a alespoň na chvilku jí osvětlit přibližující se bestii. Bětka se v mžiku uklidnila, srdce jí sice dál prudce tlouklo, ale uklidňovalo se, dokonce i mrazení v zádech se tiše kamsi odšouralo. Bětka poznala opilce z baru, ze kterého právě šla. Úsměv se jí vrátil na rty, když viděla, jak se horko těžko plahočí nocí. Jak se ho jen mohla tak bát? S novým elánem a myšlenkami se rázně otočila a už chtěla vykročit na cestu, když se opilec ozval.
"Poč... Počkej!" Jeho chraplavý hlas byl plný zoufalství a naděje, že snad konečně našel někoho, kdo by mu mohl pomoci. Bětka se zastavila a s těžkým povzdechem zašátrala v kapse, jestli nenajde nějaké drobné, co jiného by mohl chtít, než almužnu na další alkohol.
"Neměl byste to tolik s tím chlastem přehánět," usmála se na něj Bětka a napřáhla k němu ruku, v níž svírala teplou dvacetikorunu. "Co vám vůbec na to říkají játra?"
"Drž hubu, ty čubko," odpověděl jí opilec, teď už jeho hlas nezněl tak jako dřív. Byl už tak blízko, že Bětku téměř udeřil svým odérem špíny a levného alkoholu. V jeho zčernalé ruce se cosi zalesklo. "Nehejbej se!" Zamával něčím nad hlavou a ozval se výstřel. Okolí jakoby náhle ožilo, kdesi v dálce se ozvala kakofonie vyplašených ptačích hrdel, vítr zesílil a stromy setřásly poslední kapky deště spolu se zbývajícím listím. "St... Stůj!" Příkaz ho zřejmě stál hodně sil, zavrávoral, ale svou zbraní rozhodně zamířil na dívku. Bětka stála jako socha, panika jí naprosto pohltila. Marně se snažila zachovat chladnou hlavu. Nevěděla, jestli se má vrhnout proti hlavni nebo se snažit utéct. Její silná a veselá nátura se zbaběle vytratila a nechala v parku vyděšenou dívku. Do očí se jí tlačily slzy, rty se jí chvěly.
"Co chcete? Peníze? Mobil?" vysoukala ze sebe těžce. Byla mu ochotná dát všechno, co měla, jen aby jí nechal. "Prosím, nechte mě být." Proklínala se, že se rozhodla jít parkem, hlavou jí letěly nejrůznější myšlenky, ale žádnou z nich nebyla schopna chytit. Svět se jí hroutil. Opilec se přiblížil a natáhnul k ní svou volnou ruku.
"Co... Co chci, pozn... Poznáš, ty děvko!"
"Prosím!"
"Drž hubu." Hlaveň pozvednul a dopřál své oběti pohled do jejích útrob. Bětka sevřela křečovitě víčka.
Ozval se tupý náraz, heknutí hrdla spáleného vším možným, co mohlo otupit mozek a další výstřel. Bětka vypískla a instinktivně se přikrčila.
"Ty hajzle!" zazněl v tomto temném světě cizí hlas a ozvalo se několik dalších tupých nárazu. Kdesi opodál zazvonil kov o chodník. Bětka otevřela oči a v úžasu hleděla na mohutného muže, který se pustil do opilce jako lev do hyeny. Jeho pěsti se míhaly rychlostí útočících sršňů a nemilosrdně zasypávaly zničené tělo špinavého alkoholika. "Ty zasranej hajzle!" Bětka konečně pomyslila na útěk, ale adrenalin jí šuměl žilách zbytečně. Byl tak imponovaná bojující dvojící, že se zmohla jen na užaslý pohled. Opilec se před přívalem tvrdých pěstí sesypal jako domeček z karet. Už ani neměl sílu se bránit, jen bezmocně ležel a snažil se chytit alespoň kousek vzduchu. Brzy i Bětčin zachránce pochopil, že nebezpečí je zažehnáno. Lidská troska ležela bez hnutí na mokrém asfaltu a jen tiché sípání prozrazovalo, že ještě nevypustil duši. Jeho zbraň ležela několik metrů opodál.
"Jsi v pořádku?" Otočil se k Bětce a rychlým dechem se snažil zbavit posledních zbytků agresivity. "Máš štěstí, že jsem se rozhodl jít domů taky parkem. Už v baru se mi nezdál." Bětka poznala barmana, který je celý večer obsluhoval. V baru jí připadal jako roztomilý nekňuba, který je na světě jen proto, aby roznášel ostatním pití, ale teď proti ní stál urostlý svalnatý muž, odvážný gentleman, který neváhá riskovat vlastní zdraví a život, aby pomohl někomu v nouzi. Snažil se vykouzlit úsměv, který by vyplašenou dívku uklidnil, přestože se mu to na tváři zmožené vysílením moc nepovedlo, efekt se dostavil. Bětka poznala, že už je v bezpečí, přesto nevydolala ze sebe jedinou hlásku. Přistoupil k ní a přehodil jí přes ramena svou těžkou koženou bundu. Vděčně jeho gesto přijala. "Zavolám policii, tahle noc se nám trošku protáhne, no snad mě manželka v tomhle případě doma oželí."

Na chodbě policejní stanice bylo pusto. Bětka si vždycky představovala, že se to na podobných místech hemží lidmi. Všude pobíhají muži v uniformách, detektivové v civilu a do toho všeho řvou zadržené osoby, že jsou nevinní. Zkrátka obrázek jako z filmu, ale tak to nebylo. Nikde nebylo ani živáčka a chodba starého baráku s rozpadající se omítkou připomínala spíše márnici. Seděla schoulená na tvrdé dřevěné lavičce a usínala. Za ušmudlaným oknem se probouzelo její milované město do nového dne. Byla vysílená sepisováním protokolu, lékařskou prohlídkou a rozhovorem s psychologem, specialistou na posttraumatické šoky. Všichni shledali, že je v pořádku, přesto obdržela hromádku vizitek pro případ potřeby, které svírala ve své dlani. Mezi nimi byl i nedbale odtržený papír a na něm úhledným písmen napsáno: Karel 604 64 71 87. Její zachránce, Karel byl zrovna za velkými masivními dveřmi na výslechu. Přestože policisté jeho zásah ocenili, museli ještě provést šetření, zdali byl přiměřený, protože opilý útočník skončil na přístrojích v nemocnici. Nikomu jej nebylo líto, snad kromě Bětky, která nedokázala pochopit, co přivede člověka do situace, že vytáhne na druhého zbraň. Když ho viděla, jak jej na nosítkách nakládají do sanitky, cítila dokonce i vinu za to, že skončil tak jak skončil. Zachumlala se do deky a napila se horké čokolády, kterou jí v automatu koupil jeden z policistů se slovy, že bohužel nemají nic lepšího.
Probraly ji až hlasy za dveřmi, kde vyslýchali Karla, a následné vrznutí zrezivělých pantů.
"Snad to dopadne v pořádku," snažil se uchlácholit policista barmana, který začínal mít obavy, aby neskončil u soudu za ublížení na zdraví. "V naší zprávě jsme na vaší straně."
"Mockrát děkuji," odpověděl Karel, přesto byl v jeho hlase náznak nejistoty.
"A co s vámi?" Policista se teď se vřelým úsměvem podíval na rozespalou Bětku. "Chcete odvézt domů?"
"Ne... Ne, děkuji, ale už si jede pro mě mamka," odpověděla a protáhla se jako kočka po dlouhém spánku.
"Ještě něco k pití?"
"Ne, bude tady každou chvílí, byla dost mimo."
"To věřím. Nechcete počkat v kanceláři? Je tam přeci jen pohodlněji. Navíc bych si rád pohovořil ještě s vaší maminkou."
"Jistě, děkuji." Bětka vstala a stále zachoulená v dece se vydala do nabízené kanceláře. Když cestou míjela Karla, věnovala mu vděčný úsměv. "Tobě taky moc děkuji."

Nový den už ovládl celé město. V ulicích vrčela auta, hlasy chodců a vrkání holubů bojujících o drobečky zapomenuté mezi dlažbou. Michael seděl tiše na zábradlí Bětčina malého balkonku. V ruce držel zapálenou cigaretu, ale víc než jejímu kouři, věnoval svůj pohled spící dívce v pokoji. Úsměv na jeho rtech prozrazoval jeho dobrou náladu.
"Šikulka," ozval se vedle něj slizký hlas. Hlas, který v poslední době slýchával až příliš často. Hlas, který nenáviděl. "Připravil jsi mě o potencionálního vraha milence své ženy a možná i jí."
"Jsi naštvaný?" Michael se s pocitem zadostiučinění podíval na Razieala, který seděl vedle něj.
"Ani ne, možná trochu zklamaný, ale rozhodně ne naštvaný. Víš, proč si sehnal ten ožrala tu bouchačku? Pro sebe, chtěl to už skončit, ale našel pro ni jiný využití, možná si chtěl před koncem ještě užít. Klobouk dolů, příteli."
"Nejsme přátelé, Razi."
"Miki, neser mě. Překazil jsi mi vraždu milence, překazil jsi mi znásilnění, pokud by se k tomu ta troska odhodlala a taky si mi vzal jednu holčičku proklínající veškerý svět za to, že jí ublížil. Udělal jsi to s grácií tobě vlastní a já ti jen přišel vzdát holt."
"Pochopil bych tvá slova, kdyby se jednalo o čestný souboj."
"Kurva, o čem to mluvíš? Jakej čestnej souboj by sis jako představoval? Každý máme své prostředky, možnosti, postupy..."
"A v mnohém se liší."
"To je jasný, ne? Do prdele, nejsem žádnej magor z obláčku."
"Možná proto tě nemám moc v lásce."
"Jdi do háje, vždyť bys měl mít rád každýho, dokonce i mě, kámo. Ale zpět k tématu, jsi vážně dobrej. Kdybych byl jeden z těch pojebanejch smrtelníků a mohl si vybrat andělíčka strážníčka, vybral bych si asi tebe."
"To je poklona?"
"Ne tak úplně, teď mi došlo, že bych přišel o všechnu tu prdel."
"Zábava není jen ve zlu."
"To je sice pravda, ale je jí tam daleko víc než v čemkoliv jiným."
"Tvůj názor."
"Ale na něco si zapomněl, Miki." Raziel úplně změnil tón hlasu. Michael se začal obávat toho, co zase satanáš vymyslí. "Zákon akce a reakce, nic ti to neříká?"
"Razi, vypadni."
"Počkej, zamysli se nad tím. Udělal jsi všechno pro to, aby to dopadlo takhle. Náš milej barman zachránil tu holku, zabránil opilcovi spáchat pěkně šťavnatej hřích a nepřišel tak domů, aby načapal svou ženu, jak se kurví s jiným. Ale odstartoval jsi úplně nový příběh."
"Vypadni."
"Dobře, nechám tě tu svým úvahám. Dáš mi cígo?"
"Ne!" Michael instinktivně stáhnul stranu svou ruku, ve které držel cigaretu, aby mu jí Raziel nemohl vzít, ale zbytečně, pekelník už tam nebyl. Zmizel jako pára nad hrncem. Michael se znovu zadíval na spící Bětku. Všimnul si toho, jak to mezi ní a jejím zachráncem zajiskřilo, věděl, že v jejím pohledu bylo víc než vděk. Nechápal, proč ho tato skutečnost tolik tíží. Chtěl by všechno vrátit a udělat to všechno jinak, líp, možná tam měl být on a ne ten hromotluk, ale to by porušil všechna pravidla, podle kterých se musí řídit, takhle by to nešlo. Určitě to udělal správně. Michael prohrábnul prsty volné ruky dým cigarety, který se roztančil jak derviš. Toužil po tom, aby mu věnovala jeden z těch pohledů, kterými obdařila tuto noc svého zachránce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Awali Awali | Web | 19. října 2010 v 20:26 | Reagovat

:) uzasne.. dalej .. daleeej .. no taaak :D .. ja viem ze mas malo casu :( ale tak mas tu faninku ..:P  ja som normalne paf s toho .. celeho 8-)

2 Awali Awali | Web | 23. října 2010 v 22:40 | Reagovat

no uz je cas na pokracovanie ci? :D :-|

3 Rampa Tau Rampa Tau | 24. října 2010 v 18:17 | Reagovat

Ahoj, další díl bude v pondělí nebo v úterý. Jsem rád, že se ti to líbí :-)

4 Labanda © Labanda © | Web | 25. října 2010 v 5:23 | Reagovat

on jí miluje jé :-)nwm proč, ale v barmanovi jsem si představila tak trochu tebe, i když nwm jak vypadáš, ale to není vůbec podstatné, mám o tobě svou představu ;-) :-) krásně píšeš ej ty musíš vydat knihu, jak vyhraju ve sportce (ha asík bych měla začít sázet, abych něco vyhrála ;-)) tak vydáš knihu!!! budu tvůj sponzor, ej vydej to zlato ty píšeš úplně mo ty nemáš jen talent, ale i cit pro psaní, jé jak já bych chtěla umět psát jako ty, aby každý byl tím úplně pohlcen jsi nejlepší vážně, já vím co se bude dít, zamilují se asík do sebe ;-) :-) a co když ho žena podvádí ;-) :-)ale zachraň jí ju nemám ráda smutné konce :-(

5 Labanda © Labanda © | Web | 27. října 2010 v 22:44 | Reagovat

ej máš zpoždění zlato :-(

6 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 28. října 2010 v 21:54 | Reagovat

[3]: je už zlato čtvrtek :-(

7 Rampa Tau Rampa Tau | 29. října 2010 v 8:04 | Reagovat

Ahoj, moc se omlouvám, že jsem zatím nic nepřidal, ale nějak se mi nahrnula práce :-(

8 Awali Awali | Web | 1. listopadu 2010 v 12:31 | Reagovat

no joo .. tak okii ;-) ale cakame poctivo ;-)

9 Awali Awali | Web | 1. listopadu 2010 v 12:34 | Reagovat

inak vlastne uz je utorok O_O

10 Labanda © Labanda © | Web | 7. listopadu 2010 v 20:30 | Reagovat

zlato jsi ok? :-(

11 Labanda © Labanda © | Web | 7. listopadu 2010 v 20:30 | Reagovat

[7]: aha už vidím taky nestíhám s designy mno :-(

12 Labanda © Labanda © | Web | 14. listopadu 2010 v 4:03 | Reagovat

:-x čekáme :-D

13 Awali Awali | Web | 14. listopadu 2010 v 14:22 | Reagovat

[12]: poctivo ;-)

14 Labanda © Labanda © | Web | 21. listopadu 2010 v 23:44 | Reagovat

[13]: jj to je fakt

15 Labanda © Labanda © | Web | 1. prosince 2010 v 16:07 | Reagovat

doufám že jsi v pořádku, že se odmlčíš na delší dobu jsem si zvykla ale někdy se bojim a svá sbénka aole vím, ty jen nestíháš že? ;-) :-)

16 Awali Awali | Web | 15. prosince 2010 v 22:02 | Reagovat

ale toto uz je fakt niako dlho .. ale asi zhanas darceky a tak zeee??? tak ja pockam .. ale ked sa neozves cez sviatky tak sa budem fakt bat :-(

17 rampatau rampatau | 25. prosince 2010 v 1:20 | Reagovat

Ahoj, žiju a všem se omlouvám. Všem přeji krásné svátky a hodně všeho dobrého. Já se polepším a do konce ledna sem přidám další texty. Ahoj

18 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 11. ledna 2011 v 19:16 | Reagovat

taak ju beru za slovo to bude pěkný dárek k narozkám jaj já už budu stará bože můj ááááá ještš že sem písneš ;-) a dodatečně vše nej do nového roku ;-) :-)

19 miiiiley-cyrus miiiiley-cyrus | Web | 21. ledna 2011 v 20:25 | Reagovat

Ahoj... Napadl mě takový nápad. Tvé sbénko Labanda dělá perfekní grafiku a jak víme je i hrozně ochotná.. Proto by ses mohl podepsat pod petici. Když budeme mít určitý počet lidí udělíme jí Nobelovku.

Moc díky za tvou spolupráci.

20 Labanda © Labanda © | Web | 28. ledna 2011 v 1:17 | Reagovat

[19]: ty jsi trdlo vid?

[17]: ha už se konec ledna blíží a nic :-( a chybíš mi tu oříteli :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama