Prsa

13. května 2010 v 9:17 | Rampa Tau |  Próza
     Mám teď toho trošku moc, takže se nestíhám věnovat svému blogu a psát. Zrovna dnes mě čekají dva poměrně těžký zápočty, ale už večer bych mohl začít psát něco nového, takže to sem začnu hrnout zase po jednotlivých dílech. Pro dnešek vás odbudu takovou krátkou povídkou z mé dřívější tvorby. Publikoval jsem jí už na saspi pod starým nickem. Doufám, že se bude líbit, ale předem upozorňuji, že to není žádná romantika se šťastným koncem.
     Teď snídám, tak ještě využiji volný čas a omrknu vaše blogy, pak se jdu zase učit




     V ještě vlhkých peřinách od potu ležela dvě nahá těla. Ovíval je chladivý vánek, který se dral do pokoje přes otevřené francouzské okno. Muž, uspokojen svým výkonem, usínal s rukama za hlavou. Jako vojevůdce po vyhrané bitvě. Mysl měl prázdnou, nic jej netížilo. Zatímco žena vedle něj měla přesně opačný problém. Její otevřené oči hleděly do stropu a hlavou se jí honila jediná myšlenka. Už několikrát se nadechla, aby promluvila, ale pokaždé si to rozmyslela. Nakonec se však odhodlala:
"Filipe?" řekla nejistým tónem. Nevěděla, zdali má svého miláčka budit, ale vsázela na to, že se stejně vzbudí. Vedle ní cosi neurčitě zabručelo. "Filipe." Ozvala se znovu, teď už jistějším tónem.
"Já už nemůžu, jsem vyřízenej." zabručel muž.
"Ale ne, kvůli tomu tě nebudím. Natáhla se k malému stolku vedle postele a nahmatala vypínač lampičky. Ostré světlo jí nejdříve bolestivě bodlo do očí, tak rychle otočila hlavu ke svému manželovi. Opřela se o jednu ruku a teď už bylo jisté, že problém, který chce řešit, nepočká.
"Tak co je?"
"Víš, o něčem jsem přemýšlela…"
"No a? Nepočká to na ráno?"
"Ne, chci ti to říct teď."
"Tak povídej, ale moc to nenatahuj." Filip se zamračil, ale už se smířil s tím, že bude muset chvilku vzorně naslouchat.
"Jaké se ti líbí ženy?"
"Cože? Aleno, prosím tě, co tě to zase přepadlo?"
"Ne, chci vědět, jaký se ti líbí ženy."
"Mně už se žádný ženský nelíbí, kromě tebe, přece."
"Já ti tady nechci dávat test věrnosti."
"No, zatím to tak vypadá."
"Kdybys mohl na mě něco změnit, cokoliv, co by to bylo?"
"Tvůj zlozvyk řešit uprostřed noci nějaký hovadiny."
"Nech toho, ptám se vážně."
"Já vážně odpovídám."
"Blbče." Alena se uraženě otočila, zhasla lampičku a navztekaně se ponořila do peřin. Nastalá tma schovala spokojený Filipův úšklebek. Netrvalo však dlouho a Alena znovu cvakla vypínačem.
"A co prsa?" Filipovy oči se rozšířily, neodpovídal, snad přemýšlel, jestli slyšel dobře. Alena podobnou reakci čekala. Položila hlavu svému partnerovi na rameno a nechala jedno ze svých ňader vklouznout do jeho dlaně. "Co kdyby byly větší?" Svou otázku zdůraznila žhavým dlouhým polibkem, který ovšem nenašel odezvu.
"Co blázníš, broučku, nepotřebuješ větší."
"A tobě by se to nelíbilo?"
"Mně se líbí tak jak jsou, nic bych s nimi neprováděl. Mám je tak akorát do ruky."
"Prd máš do ruky. Jen o trošku."
"Ne."
"Myslím, že by mi slušely pořádný kozy."
"Jak se to o nich vyjadřuješ? Mně se líbí takhle."
"Prý by jim to dalo i lepší tvar."
"Proč se mě na to vůbec ptáš, když pak můj názor ignoruješ."
"Budu hezčí."
"Nepotřebuješ být hezčí. Mně se líbíš a nikomu jinýmu se líbit nemusíš."
"Filipe, jsem žena, chtěla bych se líbit všem."
"Ale stačí, že se líbíš mně."
"Chceš snad říct, že jsem nějaká šeredná káča, kterou si vzal na milost?"
"Lásko, co to povídáš? Jsi moc hezká. Určitě se líbíš všem i bez velkých tento."
"Už mám na ně našetřeno, zjistila jsem si vše potřebné a…"
"Ne, ne, ne! Takže ty ses už rozhodla a teď mi to jen sděluješ?"
"Tak nějak?"
"Za ty prachy raději někam pojedem."
"Nechápeš mě, našetřila jsem si na to já, tvoje z toho není ani koruna."
"No, to je pěkný."
"A já si za to koupím prsa."
"Proč?"
"Proč? Co proč?"
"Proč tě něco takovýho vůbec napadlo?"
"Jako nechat si zvětšit prsa?"
"Jo."
"Chlapům se to líbí. Myslíš, že si nevšimnu toho, jak se každej mužskej otočí za nějakou nanikou, co je má narvaný ve výstřihu, kterej je jim malej? A netvař se tak blbě, ty patříš mezi ně taky."
"Ale tam přece nejde o prsa…"
"A o co tedy? O inteligenci?!"
"Ne…"
"Tak o co?"
"Hele, velký kozy jsou fajn, ale tak akorát na pohled, to je celý. Já mám rád ty tvoje a jsem s nimi spokojen. Líbí se mi, líbíš se mi a tím to hasne. Je to škoda peněz."
"Už jsem se rozhodla. Nerozmluvíš mi to. Uvidíš, nebudeš toho litovat. Já akorát teď lituji toho, že jsem ti to řekla. Měla jsem přijít až s nimi. Kam jdeš?" Filip si začal natahovat džíny a pohledem už pátral po tričku.
"Do hospody, našetřil jsem si na to."
"To jdeš jako teď chlastat?"
"Hm, jo."
"Dyť už je pozdě."
"Vím, kde je otevřeno."
"Nikam nepůjdeš."
"Proč, našetřil jsem si na to, všechno jsem si zjistil a jsem už rozhodnutej, nevymluvíš mi to. Teď lituji, že ti to vůbec říkám, měl jsem přijít rovnou vožralej."
"Nedělej ze mě krávu."
"Promiň, broučku. Trošku jsem to přehnal, ale musíš uznat, že po tom, co jsi mi tady řekla, si to všechno musím promyslet. Kdo ví, třeba se vrátím a posvětím to tvoje rozhodnutí."
"Opravdu se ti to bude líbit. Udělám ti to pak s nimi a to změníš názor i bez chlastu. Nechoď…"
"Jen na chvilku…"
      Filipovy kroky se rozléhaly po prázdné ulici. Protivný půlnoční mráz se snažil najít skulinku v saku, aby se dostal na kůži a kdesi ve stínech číhalo neznámé. Filip si však ničeho nevšímal. Šel cestou, kterou znal už téměř zpaměti. Mohl jít klidně poslepu a ani jednou by nezakopnul.


      V ještě vlhkých peřinách od potu ležela dvě nahá těla. Ovíval je studený větřík, který se dral do pokoje přes špatně těsnící plastové okno. Muž, uspokojen svým výkonem, usínal s rukama na velkých ňadrech ženy vedle něho. Sotva je mohl vzít do dlaní, na jedno by potřeboval dvě ruce. Žena si zjevně užívala.
"Nemůžeš se jich nabažit, co?" promluvila tiše.
"Ne, jsou úžasný. Moje velký kozičky."
"Tvoje? Snad moje, ne?" odpověděla mu odmítavě, ale se spokojeným úsměvem.
"Představ si, že ta moje doma si je chce nechat zvětšit. No není na hlavu?"
"Aby mi pak moc nekonkurovala…"
"Ale jdi, i kdyby si tam nechala všít míče na fotbal, nikdy se těm tvým nevyrovnají…"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Yukiho Yukiho | Web | 13. května 2010 v 10:13 | Reagovat

dialógy ako naozaj x) občas som sa dobre zasmiala x) prd do tvojej ruky x)
vystihuje to mnohé ženy. ja nechápem, prečo chcú na sebe neustále niečo meniť?
držím palce pri zápočtoch, verím, že dopadne dobre :)

2 Yukiho Yukiho | Web | 13. května 2010 v 10:17 | Reagovat

teraz som si našla aj tvoj kometár, ešte raz vďaka.. no hej, keď som ho písala, cítila som sa o niečo temnejšie.. mierne ma chytala depka x)

3 Labanda © Labanda © | Web | 13. května 2010 v 10:20 | Reagovat

prectu si to v klidu doma a dekuju moc za krasne komentare ;-)  :-) musim jit ja pro zmenu pracovat, ale cekaly jsme na chrest, tak mi sef dovolil na blog pisnout moji basen ;-)  :-) novou v aute jsem ji vymyslila tak vecer si to rada prectu uz bych ted se nebudu moct dockat mozna o pause ;-)  :-) pa :-*

4 Labanda © Labanda © | Web | 13. května 2010 v 13:18 | Reagovat

jeste to nestiham dneska vlastne nic nestiham jsem udrena uz jsem se natahala 200kg a to me ceka 3x tolik :-(  :-? necitim zada a nohy ale chtela jsem ti jen rict ze slovenstinu miluju je takova meksi a moravstina je podobna ;-)  :-) ale ta cestina od sud je hrozna jejgot :-?  :-x

5 Awali Awali | Web | 13. května 2010 v 16:35 | Reagovat

to bolo krute.. zase sa raz ukazalo na co len vy myslite :-D

6 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 14. května 2010 v 0:07 | Reagovat

:-D jaj já je namám snad ani do té ruky a neměnila bych, bo hrb co roste jiným ženám bych nechtěla a když se ortoped zeptal maminky co ten hrb na zádech, mamka jen náznakem odkázala a zeptala se mám si je zmenšit? a on na ní jen, že teď je to už jedno, měla na to myslet dřív :-D bývali časy kdy jsem z toho mívala deprese aj, že jsem po tatkovi a né po mamce a už jsem se s tím smířila, dokonce bych řekla, že ke mně by jiné ani nesedli a jsem za ně moc štastná at jsou jaké jsou, myslím si že kvůli zdravotnímu zásahu proč by ne, ale kvůli tomu aby se na ulici za mnou otočilo víc chlapů to je opravdu škoda peněz co kdyby to bylo naopak, velký by ho doma dusili a tak by běhal za těmi co by ho tolik netížili a vešli by se mu krásně do dlaně ;-) :-) zajímaví příběh a opravdu krutý, ale je to opravdu to co muži u ženách hledají? O_O  :-D

7 rampatau rampatau | E-mail | Web | 14. května 2010 v 11:49 | Reagovat

Ten příběh není o tom, co muži chtějí, ale spíše o ironii partnerského vztahu. Jinak, co se poprsí týče, mám-li se k tomu vyjádřit, myslím si, že každé sluší jiná velikost. Já osobně preferuji menší. Jsou hezčí, roztomilejší a pevnější :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama