Říkanka

9. března 2017 v 14:54 | Rampa Tau |  Poezie
Nejsem poeta, ale to mi nezabraní v tom, abych si občas něco nezkusil.
...
Tonout zas ve vlnách
tvých temných vlasů
Hladit tě po křivkách
a obdivovat tvého klína krásu
.
Líbat tvé horké sladké rty
jazýček s kovovou kuličkou
Svlékat z tebe protivné šaty
něžně hrát si s rozkoše perličkou
.
Sny, pouhé myšlenky spících
vzpomínky na krásy nás
Uzamčené v našich myslích
v pokušení vypustit je zas
.
Však máme každý cestu svou
byť nevíme kam směřují
Norny asi smíchy řvou
třeba se zas jednou potkají
 

Má cesta

4. března 2017 v 2:55 | Rampa Tau |  Poezie
Ty jsi lodí mou
nádherná, vznešená, neohrožená
jak já bych chtěl s tebou plout
po vodách modrých do nekonečna.
.
Ty jsi lodí snů
jenž právě hrdě vyplouvá
já zůstávám však na břehu
smutný vracím se k teplu domova.
.
Nejsem námořník
jsem suchozemská krysa

Podrobenému lidu

11. dubna 2016 v 2:22 | Rampa Tau |  Téma týdne
Pohledy do nebe, klíčové okamžiky,
které pominou zašlapány všedností.
Pohledy do nebe, nad hlavou otazníky
neřešené nedostatkem vědomostí.
.
Kam koukáš, hlupáku, hlavu níže
uháněj, neptej se kdyby, coby.
Mazej, dosáhni svého lidského cíle,
který ti určil jako všem duch doby.
.
Tak klopíš bradu dolů zmaten,
kam že to máš vlastně jít.
Cítíš se možná trošku zrazen,
že je ti zakázáno trochu snít.
.
Velké otázky a trocha fantasie,
v dnešní době prostě zbytečnost.
Jen dři, vítaná je apatie
jsi řadový článek, co stvořila společnost.
.
A hlavu vzhůru? Kdo se opovážil?
peníze snad nerostou na stromech.
Ohni záda, makej, abys přežil
a až zdechneš, budem to chtít po dětech.
 


Den nepovšimnuté konspirace

30. července 2013 v 17:53 | Rampa Tau |  Téma týdne
Pan Ptáček si přitisknul polštář na uši, aby nemusel vnímat protivný zvuk budíku, nastaveného na půl šestou. Přitom se snažil volnou rukou budík nahmatat a vypnout. V rozespalém stavu poměrně složitý úkon, ale povedlo se. Aniž by se zamyslel nad tím, proč někdo někdy vymyslel posunování času o hodinu sem a tam, přestože křivka zisků díky této zdánlivé pitomosti vylétly několika vyvoleným, které nikdo ani nezná, zázračně vysoko, pana Ptáčka se to netýkalo, až na to, že v inkriminované době měl v důsledku toho problémy s ranní stolicí. No nic, rychle převléci upocené pyžamo, oholit se, umýt si opatrně zuby, aby se nezlomila ta podivná anténka na amalgámové plombě, která se mu jednoho rána zjevila v puse, jako by tam byla od nepaměti, a je nutno přiznat, že občas v noci měl pan Ptáček pocit, že pípá, a hurá do práce.
Slepovaná stařičká Felicie po chvilce přemlouvání naskočila a úpěnlivě zavrčela, pak se dala dychtivým pohybem na cestu. Pan Ptáček si za jízdy ještě přeleštil zpětné zrcátko. A hele, to je náhodička, ten černý Hummer z kouřovými skly jel zase za ním. Taková náhoda neuvěřitelná věc. Ten Hummer se objeví za Ptáčkovou "Feldou" skoro pokaždé, když do ní sedne. Pan Ptáček se usmál, vše bylo tak, jako každý den, a to měl rád.
Ručičky na ciferníku starých náramkových hodin se neúprosně řítily k sedmé hodině, naštěstí už se v dálce leskla skleněná kancelářská budova, pozdní příchod se dnes konat nebude. Pan Ptáček zaparkoval vedle dodávky na rozvoz pizzy, která se za poslední měsíc nehnula z parkoviště. Dokonce i ten obrovský satelit, který měla připevněný na střeše, namířený do oken kanceláří, zarůstal mechem. Je potřeba ještě naplnit dlouho zažité zvyky, a tak pan Ptáček po krátkém průzkumu své peněženky našmátral desetikorunu a hodil jí do plechovky nebohému beznohému žebrákovi, který úlisně poděkoval a hned co pan Ptáček zmizel ve velkých skleněných dveří, chytil se za ucho, odkud mu vyčnívalo moderní drobounké sluchátko a cosi zahuhňal svým chrapákem.
K výtahu pan Ptáček doběhl na poslední chvíli. Omylem totiž strčil v roztržitosti do chlápka v montérkách, který nařezával moderně odhalenou ocelovou nosnou konstrukci budovy a připevňoval na ní budíky s malými balíčky, což pana Ptáčka neplánovaně zdrželo. I údržbářské prostředky jdou s dobou, pomyslel si, když si našel v přeplněném výtahu volný roh.
U stolu našeho hrdiny čekala už rutinní práce v podobě nekonečných stohů ekonomických traktátů a výsledků rozvojových zemí, přesné propočty a odhady nerostného bohatství, politické situace a předběžná čísla, která vyjadřovala přibližnou velikost finanční podpory v případě války nebo státního převratu. Aniž by pan Ptáček studoval důkladněji obsah těchto spisů, protože za to přeci placený nebyl, seřadil vše podle abecedy, velikosti a významu. Označené údaje pečlivě přepsal do počítače a nově vzniklé soubory přeposlal na adresu, kterou ani neznal, ani znát nechtěl, protože mu to všechno bylo úplně jedno.
Konečně přišla přestávka na oběd a pan Ptáček utíkal chodbou do kantýny jako žáček ze základní školy, aby stihnul zabrat pro sebe pohodlný stůl. Když se konečně usadil, kritickým pohledem zkontroloval prťavou porci jídla. Jakoby nás nechtěli nasytit, ale jen udržet práce schopné, pomyslel si, ale hned zahnal chmury a dal se do jídla.
Zbytek dne nebyl ničím zvlášť zajímavý. Za zmínku by stálo snad jen nové logo firmy, ve které spíše robotoval, než pracoval, které bylo zvláště nápadité díky pyramidě a vševidoucímu oku na jejím vrcholu. Pan Ptáček před odchodem domů napsal jen stručný email na IT oddělení kvůli podezření, že mu problikává monitor. Sbalil si věci a opustil kancelář. Cestou domů se nemohl zbavit dojmu, že Karel Schwanzerberg je velmi sympatický chlápek, přestože se pan Ptáček o politiky, natož politiky, nikdy nezajímal.

Večer strávil poklidně. Ohřál si v mikrovlnce jídlo, jehož složení vypadalo spíše jako chemický vzorek, podíval se na zprávy na komerenční stanici, ve kterých se dozvěděl, že nějací muslimští fanatici unesli letadlo a přistáli s ním v budově, ve které pracoval, naštěstí v době, kdy nastupovala už jen večerní směna, že je tedy důležité zemi, ze které únosci pocházeli, vyhlásit válku. Hlupáci, pomyslel si pan Ptáček, doma mají tolik ropy, což si pamatoval z práce, neboť zrovna tento den zpracovával údaje o této zemi, a dělají takovéhle vylomeniny. Vypnul televizor a šel si lehnout. Byl zvědavý, jestli se mu bude zase zdát ten podivný sen, že rozmlouvá s mimozemšťany s obrovskými hlavami, zatímco mu robot do análního otvoru něco montuje.

Nostalgie

26. března 2012 v 18:49 | Rampa Tau |  Poezie
Sem tam, pod vlivem alkoholu, napíšu si něco do mobilu, abych to po několika měsících objevil. Většinou jsou to bludy, ale tohle se mi nějak zalíbilo. Ani nevím, co jsem tím myslel, když jsem to psal. Nebo vím?

Slib

26. února 2012 v 22:09 | Rampa Tau |  Próza
Tohle je dokonce z roku 2006, takže už pořádně starej kousek. Byl to takovej pokus. Snažil jsem se, vytvořit veškerou atmosféru a pocity použitím přímé řeči. Povedlo se?


Vládce snů

26. února 2012 v 21:52 | Rampa Tau |  Próza
A tady ještě jedno z mých starších minidílek.


Vánoce

26. února 2012 v 21:50 | Rampa Tau |  Próza
Všechny zdravím, pokud tedy po tak dlouhém odmlčení ještě někdo na tenhle blog zavítá. V poslední době jsem toho moc nenapsal, nebyl čas a když už jsem něco začal, tak jsem to nedokončil. No, snad se teď polepším.
Tato krátká povídka vznikla už hodně dávno, nebyl jsem ještě vypsanej, což je určitě vidět, ale rozhodl jsem se, že pomalu překopíruji na svůj blog všechno, co jsem prsknul na jiné servery, abych to měl hezky pohromadě.


Requiem pro anděla - Díl 6. Requiem

11. dubna 2011 v 18:52 | Rampa Tau |  Próza
Tak, je tu konec mého příběhu, snad se líbil.


Requiem pro anděla - Díl 5. Něžnosti

5. dubna 2011 v 2:56 | Rampa Tau |  Próza
Než jsem sepsal tento díl, něco málo jsem si vypil(pár pivek), takže je docela možné, že mi to sem tam ujelo, hlavně co se gramatiky a překlepů týče. Na korekci jsem už nějak nenašel sílu, takže možná časem :-)


Kam dál